Fruktóza - ovocný cukr

Updated: Jan 29

Už název napovídá, že fruktózu můžeme najít ve většině ovoce i zeleniny a je to právě ona, která způsobuje jeho sladkou chuť. Tváří se jako čistě přírodní, zdraví prospěšná látka, kterou můžeme využít pro rychlé získání energie. Bohužel, tomu tak ale úplně není.

Fruktóza je monosacharid (stejně jako glukóza), ale nedokáže ji většina buněk vůbec přijmout. Naopak glukózu potřebuje téměř každá buňka v těle jako palivo pro všechny buněčné pochody. Takže tu běžně spálíme okamžitě po požití. Fruktóza buňky nezajímá, mění se přímo na tuk! A to kde?


Jediný orgán, který dokáže fruktózu metabolizovat, jsou játra. A to pokud pijeme fruktózu v různých limonádách, šťávách, nebo džusech, tak je tenhle proces ještě rychlejší. Ale když sníme kousek ovoce nebo zeleniny, tak se díky obsahu vlákniny vstřebávání zpomaluje, což chrání naše játra. A ruku na srdce - šest pomerančů najednou nesníme, přitom ve sklenici freshe je vypijeme jako nic.. Soustavné zatěžování jater fruktózou totiž vede k jejich ztučnění, inzulinové rezistenci, metabolickému syndromu a cukrovce. Tuk, který si vytvoříme z tohoto nevinně se tvářícího cukru, se uloží v dutině břišní jako viscerální tuk, což je asi nejvíc nebezpečná forma tloustnutí. Také se tento “ovocný tuk” ukládá ve stěnách cév, což vede k řadě kardiovaskulárních onemocnění.


Fruktóza nevyžaduje ke svému zpracování inzulin a nezvyšuje tolik hladinu krevního cukru jako glukóza. Proto se fruktóza doporučovala jako náhradní sladidlo pro diabetiky. Jenže,..

  • blokuje imunitní soustavu, takže je pak těžší se ubránit různých infekcím a virům

  • narušuje náš hormonální systém - vyvolává tak chuť k jídlu a nedostatek živin, což vede ke kolotoči přejídání,..

  • narušuje rovnováhu minerálů v těle, což se odráží buď v jejich deficitu, nebo i poruše vstřebávání minerálů

  • snižuje plodnost

  • urychluje stárnutí

  • vyvolává kyselé prostředí v trávicím traktu

  • poruchy trávení a vstřebávání

  • může způsobit prudké zvýšení hladiny adrenalinu, hyperaktivitu, nebo naopak ustrašenost a ztrátu koncentrace

Dříve byl cukr k nesehnání, dalo nám hromadu práce, než jsme nějaký získali. Jsme uzpůsobeni tomu, abychom cukr aktivně vyhledávali a ládovali se jím. Kdysi dávno, když byl cukr tak hrozně vzácný, museli jsme “po něm jít”, jak jen to šlo. Jenže teď je absolutně všude a ve všem. A to je problém. Nemáme takzvaný fruktózový vypínač.. každičká molekula, která se ocitne v našich ústech, má k sobě odpovídající chuťové hormony. Jakmile máme dotyčných molekul dostatek, tyto hormony oznámí mozku, aby přestal jíst, že už máme dost. Naše tělo je dobře zařízený. Je zařízený na to, abychom jedli jen tolik, kolik potřebujeme. Dříve byl cukr extrémně cenný (jako okamžitá energie), ale také extrémně vzácný (pár borůvek, nebo ostružin). A proto nebylo třeba si vypěstovat fruktózový vypínač, ale teda v dnešní době by se celkem hodil.. Musíme se naučit našemu tělu opět naslouchat.

9 views0 comments

Recent Posts

See All